Hadžime Sorajama a krásné ženy
Hadžime Sorajama je po celém světě známý díky svým imaginativním a vysoce kultivovaným malbám krásných žen. Sorajama používá hlavně štětec, tužku a akrylové barvy, stříkací pistolí pouze dokončuje závěrečné detaily svých hyper-realistických obrazů. Díky stylu malby je Sorajama často přirovnáván k Albertu Vargasovi a pro svou dokonalou techniku je uznáván ilustrátory po celém světě. Retrospektivně byla Sorajamova tvorba pozoruhodně předvídavá. Aura robotiky, mýtu a fantastických prvků v jeho umění, vztaženo k době vzniku, byla (a stále je) nadčasová.
Roky jsem sháněl filmy od legendárního japonského režiséra a scénáristy Akira Kurosawy. A roky jsem měl smůlu. Občas se dalo něco vidět v klubových kinech, nicméně pravidelně jsem se to dovídal ex post. Zhruba před třemi lety se mi náhodou dostal do rukou rip filmu Sedm samurajů. Skákal jsem blahem, dokud jsem si jej nepustil. Tedy kdo tohle dělal! Fragmenty přes celý monitor, zvuk posunutý vůči obrazu kdoví o kolik sekund a amatérské titulky ten chaos ještě zdůraznily. A ve finále, když už jsem se se všemi těmito nedostatky smířil, se film sekl a dál ani ťuk! Zaplakal jsem a dvě pokoutně vypálená CD odložil s krvácejícím srdcem do šuplíku.
Japonsko je už dlouho součástí rozvinutého světa. Bylo první nezápadní společností, která zahájila svou industrializaci už v 19. století. Japonsko má druhou největší ekonomiku na světě a má velmi vysokou životní úroveň. Při tom se však silně odlišuje od západních společností - nikoliv moderní technologií, tedy automobily, počítači, dálnicemi, ale vztahy ve společnosti.
V neprostupných džunglích Barmy se v průběhu léta 1944 odehrála vyčerpávající bitva, která zlomila odpor japonské armády. Koncem roku 1943 už Spojenci v džunglích Barmy začali věřit tomu, že v tomto hustě zarostlém a nepřístupném terénu mohou být Japoncům rovnocennými soupeři. Dobytím klíčového letiště v severní Barmě americká speciální jednotka, známá jako “Merrillovi záškodníci”, potvrdila víru, že lze Japonce v džungli porazit. Ale dobytí letiště bylo jen částí úkolu… Pak ho bylo nutné udržet proti zoceleným japonským jednotkám, které byly odhodlány ho dobýt zpět. Za každou cenu. Kombinace náročného terénu, klimatu, nemocí a bojového vyčerpání podkopávala síly i morálku vojáků na obou stranách. V titánském souboji se tu utkali dva stejně odhodlaní a tvrdí velitelé - americký generál Joseph Stillwell a japonský generál Masaki Honda.
Japonský ministr spravedlnosti Kunio Hatojama naznačil, že se zná s teroristou z Al-Kajdy, který vstoupil na japonskou půdu díky falešnému pasu. Hatojama se tímto způsobem pokoušel ospravedlnit plány na snímání otisků prstů a fotografování cizinců, kteří přicestují do Japonska. Později své tvrzení korigoval.