Buď dítě uškrtí, nebo vychová

Román Soukromá záležitost japonského laureáta Nobelovy ceny Kenzaburóa Óeho byl inspirován událostí z autorova života – narozením mentálně postiženého syna.

Když japonský spisovatel Kenzaburó Óe přebíral v roce 1994 Nobelovu cenu za literaturu, rozhovořil se o jedné napohled soukromé záležitosti. Vyprávěl o synu Hikarim, který se v roce 1963 narodil s mentálním postižením, odpovídal jen na hlasy ptáků a první větu pronesl až v šesti letech. Později se stal hudebníkem, v jehož skladbách otec slyšel tichou radost a nevinnost, ale i „hlas křičící a temné duše“. Soužitím s prvním synem se Kenzaburó Óe (1935) inspiroval v mnoha prózách i esejích – poprvé v románu Soukromá záležitost, který nyní vyšel v českém překladu.

Podstatným pramenem témat i stylu pro japonského prozaika však bylo rovněž válečné dětství ve vesnici Óse uprostřed lesů na ostrově Šikoku a události, které změnily celé Japonsko během několika let či okamžiků: apokalyptická porážka v Hirošimě a Nagasaki. Prudká vlna západní kultury i pakultury. Přítomnost amerických vojáků a mlčenlivé ponížení domácích obyvatel. Tiché vědomí o obětech japonského válečného militarismu, ale také o obětech atomových bomb. Poválečná ústava, která položila základ vyhraněnému pacifismu většinové japonské společnosti. Americko-ruské závody v jaderném zbrojení. Vzmáhající se prosperita i úzkost.

Více na serveru iHNed.cz.