Náhoda mi přivála pod ruku další perlu: tenhle film jsem dostal „pod stromeček“, a přestože se mi na stole už nějakou dobu vrší řada dalších kandidátů na recenzi (prozrazovat zatím nebudu), tenhle je momentálně ze stolu nekompromisně smetl. Dalo by se říct, že je to velmi, velmi jednoduchý příběh jedné písničky a jedné dívčí rockové kapely. Patří do mého oblíbeného žánru „slice of life“ (jak vidíte, s českým ekvivalentem tohoto pojmu jsem zatím nijak nepokročil). Je to film podle mého skromného soudu výjimečný, i když je mi jasné, že ne každý bude mé nadšení sdílet. V západním světě se jeho distribuce chopily malé festivaly a kina, provozující tzv. art-house, tedy kina klubová, specializující se na nezávislé, umělecké a experimentální snímky.

Celou recenzi si přečtěte na blogu Hikikomori.