Chvála stínů

Když se objevily první zprávy o problémech v japonských jaderných elektrárnách, docela živě jsem si představoval, jak to bude prezentováno v médiích a interpretováno laiky. Víceméně jsem se příliš nespletl, všude se to jen hemžilo ( hemží) zprávami o vybuchujících elektrárnách, obrovských jaderných katastrofách, ozářených desetitisících (a víc) lidí, zmínkami o „druhém Černobylu/Hirošimě/Nagasaki“ atd…Prostě kultura paniky a strachu zcela ve svém živlu.

Dnes ráno se (s jistým zpožděním od svého zveřejnění) začal českým internetem šířit odkaz na článek od velmi povolaného člověka, který jako jeden z mála celou situaci popisoval bez emocí a místo velkolepých panikářských gest sděloval reálná fakta. Článek se mi zalíbil natolik, že jsem se ho i přes jeho délku a můj akutní nedostatek času rozhodl přeložit pro ty, kteří nevládnou angličtinou (už třeba proto, že jsem v posledních dnech viděl bizarní reakce na „japonskou jadernou katastrofu“ i od lidí, od kterých bych je vůbec nečekal). Domnívám se totiž, že je velice dobře napsaný tak, aby ho pochopil i laik, a navíc vysvětluje mnohé z provozu atomových elektráren, aniž by byl přitom zatížený protijadernou propagandou (jejíž další mediální nárůst je nyní taktéž prakticky nevyhnutelný).

Před pátečním zemětřesením bylo Japonsko rozčarované politikou i ekonomikou. Tsunami po sobě zanechalo scenérii ne nepodobnou Japonsku zničenému nálety na sklonku druhé světové války. Kromě odolných železobetonových budov spláchly vlny vše, co jim stálo v cestě, a srovnaly řadu měst v severovýchodní oblasti. Poslední odhady hovoří o více než deseti tisících obětí.

Jedná se bezpochyby o jednu z nejhorších katastrof, nicméně nemůžeme říci, že jsou japonské ostrovy v šoku a paralyzované. Japonsko je na zemětřesení zvyklé. Otřesy půdy jsou tu na denním pořádku, připraveni jsou na něj lidé i budovy. Japonsku se nepodlomila kolena. Reaguje klidně a koordinovaně. Na místní i centrální úrovni postupuje podle krizových plánů. Vládní kabinet, jenž se potýkal se ztrátou důvěry, se ze dne na den proměnil ve fungující krizový štáb. Navíc se Japonsko dokázalo poučit například z tragického zemětřesení v oblasti Kóbe v roce 1995. Až na výjimky dokázalo tentokrát předejít následným požárům. Nedochází k rabování, násilnému rozebírání dodávek potravin či k celonárodní panice. Naopak. Evakuovaní ve školních tělocvičnách i lidé trávící páteční noc v tokijských kancelářích či nádražích se vzájemně povzbuzovali a drželi při sobě.

Pondělní exploze ve třetím reaktoru jaderné elektrárny Fukušima I zranila tři lidi. Sedm osob, včetně šestice vojáků, se zatím pohřešuje. Vláda i energetická společnost Tepco ale potvrdily, že vnitřní obálka reaktoru zůstala očividně neporušena.

Na záběrech z japonské televize NHK se nad reaktorovou budovou číslo 3 ve Fukušimě 1 vznášejí těžká mračna dýmu.

Již v sobotu elektrárna zažila výbuch, po kterém se zřítila část budovy haly prvního reaktoru. Od té doby se místní technici snaží zabránit roztavení jádra reaktoru tím, že ho ochlazují mořskou vodou.

Zemětřesení o síle 8,9 stupňů Richterovy stupnice zasáhlo severovýchod Japonska v pátek 11. března. Počet obětí zřejmě přesáhne jedenáct tisíc. Japonský premiér Naoto Kan události označil za největší katastrofu pro Japonsko od 2. světové války.

Epicentrum zemětřesení bylo v desetikilometrové hloubce 130 kilometrů od města Sendaj, jehož oblast je přírodní katastrofou zasažena nejvíce. Otřesy zvedly až desetimetrové vlny tsunami, odborníci varují před dalšími otřesy a náslenými vlnami, které mohou následovat. Zemětřesení posunulo ostrov Honšů o 2,4 metru a o 25 centimetrů vychýlilo zemskou osu.

Premiér Naoto Kan prohlásil, že zemětřesení o síle devět stupňů Richterovy škály a následná vlna tsunami způsobily v Japonsku nejhorší krizi od konce druhé světové války. Obyvatelé postižených oblastí se nyní nejvíce obávají havárie v jaderné elektrárně ve Fukušimě, kde se opět zvýšila radiace. Problémy navíc hlásí i další tři atomová zařízení.

„Bál jsem se elektrárny, měl jsem strach z toho, co může nastat. Proto jsem vzal auto a odjel. Benzín mám jen na cestu zpět. V našem domě, kde bydlím, se zřítila část zdí, silnice jsou popraskané, nebylo dobré tam zůstávat,“ svěřuje se s tím, že vůbec netuší, kdy se vrátí domů.