Housenka (uvedená na letošním Berlinale) vypráví o japonském válečném veteránovi, který se ještě v průběhu druhé světové války vrátí domů přijímán jako hrdina. Čeká na něj manželka a obdiv sousedů.

Má to ale háček: nemá ruce, nemá nohy, neslyší, nemůže mluvit a má ošklivě popálenou polovinu lebky. A aby toho nebylo málo, údajný válečný hrdina ke zraněním přišel během brutálního znásilňování japonské dívky v hořícím domě. Což na rozdíl od ostatních ví a necítí se z toho nejlíp.

Může jíst, spát a koukat po okolí (když ho někdo vhodně natočí). Protože má ale obětavou ženu a jinak se dost nudí, chce stále souložit. Manželka mu přitom nemůže tak úplně odpustit, že před odjezdem do války ji surově bil.

Celou recenzi si můžete přečíst na serveru Aktuálně.cz

První ročník filmového festivalu Eigasai představí mezi 11. a 16. lednem v pražském kině Lucerna šestici soudobých snímků země vycházejícího slunce.

Zatímco festival Filmasia už tři roky představuje to nejzajímavější z celého asijského kontinentu, Eigasai se soustředí výhradně na Japonsko a českým divákům se snaží představit to nejzajímavější, co za posledních několik let tamní kinematografie nabídla. Filmy v tomto případě ovšem nevybírali Češi, ale japonští zástupci Česko-japonské společnosti a The Japan Foundation, kteří přehlídku pořádají.

Celý článek na serveru iDnes.cz.

Místo konání: Velvyslanectví Japonska v ČR, Informační a kulturní centrum, Hellichova 1, Praha 1.

Pořadatel: Velvyslanectví Japonska v ČR.

V hlavních rolích:
Ueno Juri, Kanjiya Shihori, Takenaka Naoto, Hiraoka Yu-ta a další.
Režie:
Yaguchi Shinobu

K filmu:
Zatím nejnovější film režiséra Yaguchi Shinobu, známého také snímkem Waterboys (2001). Studentky střední školy v severojaponské prefektuře Yamagata, které z duše nenávidí cokoliv, co je obtěžuje, se dají na big band jazz! Osvěžující komedie o tom, jak se venkovské holky, hovořící svérázným yamagatským dialektem, vrhnou do rytmu swingu.

Střední škola v oblasti To-hoku. Tomoko (Ueno Juri) se spolu s dalšími spolužačkami chce ulit z letní výuky. Nabídnou se, že v účinkování na baseballovém utkání nahradí školní dechovou kapelu, jejíž členové se za „záhadných“ okolností přiotrávili a leží v nemocnici. Sestaví sedmnáctičlennou kapelu a pod vedením Nakamury (Hiraoka Yu-ta), jediného člena dechové kapely, který se otravě náhodou vyhnul, začínají s bleskovým tréninkem. Postupem času si dívky jazz oblíbí a cvičí s velkým nadšením. Den před plánovaným vystoupením se však z nemocnice vrátí členové dechové kapely a Big band se má rozpustit. S tím se však Tomoko nechce smířit a…

Náhoda mi přivála pod ruku další perlu: tenhle film jsem dostal „pod stromeček“, a přestože se mi na stole už nějakou dobu vrší řada dalších kandidátů na recenzi (prozrazovat zatím nebudu), tenhle je momentálně ze stolu nekompromisně smetl. Dalo by se říct, že je to velmi, velmi jednoduchý příběh jedné písničky a jedné dívčí rockové kapely. Patří do mého oblíbeného žánru „slice of life“ (jak vidíte, s českým ekvivalentem tohoto pojmu jsem zatím nijak nepokročil). Je to film podle mého skromného soudu výjimečný, i když je mi jasné, že ne každý bude mé nadšení sdílet. V západním světě se jeho distribuce chopily malé festivaly a kina, provozující tzv. art-house, tedy kina klubová, specializující se na nezávislé, umělecké a experimentální snímky.

Celou recenzi si přečtěte na blogu Hikikomori.

Když se u moci násilně střídají elity, kdo na to nejvíc doplatí a kdo celou tu hru zaplatí? A jak v téhle situaci dopadne čestný, ale naivní člověk, plný dobrých úmyslů, který se dostane mezi mlýnské kameny znesvářených stran? Rudá hříva na to dává jasnou a nadčasovou odpověď, jejíž váha je umocněná kvalitní kamerou a tradičně vynikajícím hereckým výkonem Toshira Mifuneho.

Víc se snad ani nedá dodat. Toshiro Mifune je sám o sobě záruka kvality, podání jím ztvárněných postav je velmi pravdivé, ať už hraje šóguna nebo někoho, kdo v dětství spadl z tomelu na hlavu.

Rudá hříva, Akage, Japonsko, 1969. Režie: Kihachi Okamoto.

Pohoří Hidaka na ostrově Hokkaido patří v Japonsku k nejznámějším horských oblastem. V obtížně přístupných místech jakoby se zastavil čas. Vnitrozemí je protkáno strmými a těžko přístupnými roklemi, v níž proudí divoké řeky a potoky. Právě proto se Hidaka stala cílem dobrodružných výprav sportovních rybářů. Měří si své síly nejen s rybami, zejména siveny, kteří zde dorůstají rekordní délky, ale i s divokou a nevypočitatelnou přírodou.

Dobrodružné rybaření v sobotu 8. prosince od 9.20 na ČT2.

Znovudobytí Filipínského souostroví v době od října 1944 do srpna 1945 bylo nejrozsáhlejším válečným tažením v Tichomoří. Když byl americký generál Douglas MacArthur v roce 1942 Japonci donucen opustit Filipíny, přísahal, že se vrátí. Svůj slib splnil v říjnu 1944, kdy se americká 6. a 8. armáda vylodily na prvních ostrovech. Tato bitva představovala vůbec nejrozsáhlejší americké tažení za války v Tichomoří. Jeho cílem bylo obsazení hlavních ostrovů Leyte, Luzon a Mindanao a následně celého souostroví. Musel však dobýt stovky opevněných bodů a měst, které Japonci hájili s fanatickým odhodláním moderních samurajů. A navíc generál Tomojuki Jamašita byl jedním z nejlepších císařových velitelů. Pro generála MacArthura byla tato bitva splněním slibu, že se vrátí. Pro Jamašitu to byl nešťastný a ve svém důsledku osudný souboj.

Souboj vojevůdců – MacArthur proti Jamašitovi v pondělí 26. listopadu od 20.00 na ČT2.

Jak nejlépe popsat komiks manga? Pochází z Japonska a je charakteristický postavami s velkýma očima. Náměty příběhů jsou rozličné, jsou inspirovány např. sci-fi, pohádkami, mytologií či detektivkami, mají zvláštní poetiku, kreslené postavy jsou nezvykle roztomilé. Jednotlivé příběhy jsou rozkresleny do velkého množství stránek čítajících až několik stovek, důraz je kladen na vykreslení nálady postav. Co se týká země původu, v Japonsku jsou k dostání všude a čtou je také všichni.

Vlk samotář a mládě zachycuje příběh Ogami Ittō, šogúnského kata, který používá Dotanuki bojový meč. Ogami Ittō byl zneuctěn falešným obviněním od Yagyu klanu a byl donucen jít cestou vraha. Společně se svým tříletým synem Daigoro požadují pomstu na klanu Yagyu a jsou známi jako Vlk samotář a mládě.

Celý článek na webu DVD – Inform.

Ve Vodním městě malují umělci „kapří prapory“. Víte, co jsou to kapří praporky? To se vezme látka, na níž se nakreslí rýžovým lepem obrázek. Po jeho zaschnutí se sejde celá rodina a začne praporek barvit barvami z přírodních materiálů ředěnými tekutinou vymačkanou ze sójových bobů. Pak je třeba praporky dlouho máčet v čisté říční vodě, což je nejdůležitější částí celého rituálu.

Japonské řeky – Jošida v pondělí 19. listopadu od 20.45 na ČT2.