Japonsko

Patří nejen k nejstarším, ale i k nejznámějším japonským firmám. Kdo by neznal notebooky, kancelářskou techniku nebo spotřební elektroniku nesoucí značku Toshiba?

Odborná veřejnost si pak s Toshibou spojuje i strojírenská zařízení, radarové systémy a lékařské diagnostické přístroje. Tento dnes již nadnárodní gigant je ovšem také výrobcem technologií pro jadernou energetiku, komponent pro rychlovlak Cubame-šinkansen či přístrojů pro japonský vesmírný program.

Toshiba vznikla spojením dvou významných japonských podniků, jejichž kořeny sahají do předminulého století, do časů éry Meidži, během níž se do značné míry utvářela podoba moderního Japonska. V období Meidži se země vycházejícího slunce začala vymaňovat z izolace a přetvářet podle evropského vzoru. Státoprávní uspořádání se změnilo na konstituční monarchii, což omezilo strnulou moc šóguna, císařova generalissima, jenž do té doby po feudálním způsobu vládl zemi. Reformy, které podle vzoru západních zemí vyhlásil císař, vytvořily také prostředí pro podnikání. Tím začal pozoruhodný průmyslový rozmach, jehož odvrácenou stranou bylo posílení japonského nacionalismu a modernizace armády.

Celý článek si přečtěte na serveru Business World.

Ve středu 15. srpna v pravé poledne japonský císař prostřednictvím rozhlasu oznámil svým poddaným, že Japonsko přijímá podmínky kapitulace. V neděli 2. září pak proběhla formální kapitulace na americké bitevní lodi Missouri v Tokijském zálivu.

Během války zahynuly 2 miliony Japonců (z toho 670 000 civilistů), většina japonského loďstva byla potopena. Velká města se vylidňovala, uvádí se, že 10 miliónů lidí odešlo na venkov. Byla ochromena průmyslová výroba, její objem se snížil ve srovnání s rokem 1941 na sedminu.

Výrazně klesla těžba uhlí, v zemědělství nebyl dostatek pracovních sil. Průměrná denní mzda byla v roce 1945 30 amerických centů.

Situaci po válce ještě zhoršoval návrat 7 miliónů vojáků a velké množství civilistů. Japonsko bylo přelidněno a chyběly zásoby. Podle některých odhadů chybělo v zemi na 4 milióny domů.

Porážka zkrátka vyvolala fyzický i psychický otřes obyvatelstva. Japonci s obavami čekali na americkou okupaci, která musela zákonitě následovat. Nakonec však okupace nebyla pro obě strany – Japonce i Američany – tak strašná, jak se všeobecně očekávalo. Když totiž Japonci zjistili, že jejich nepřítel není zdaleka tak mstivý a zákeřný, stali se přátelskými a začali spolupracovat.

Celý článek najdete na serveru iReferáty.cz.

Japonsko je dnes jedním z nejbohatších a nejvýkonnějších států světa. Objem jeho ekonomiky je větší než čínský. Ale jak tomu bude za dvacet let? Čínské hospodářství strmě roste a do země se stěhuje mnoho průmyslových závodů.

Čína je už téměř tři tisíciletí v oblasti východní Asie hegemonem. Japonsko od ní přebíralo vlivy, přesto si ale uchovalo kulturní svébytnost. Japonsko nikdy nazažilo čínskou invazi jako Korea a Vietnam, proto sem čínské vlivy přicházejí pomalu. Funguje zde dobrovolné přijímání cizích vzorů a jejich asimilace.

Celý článek na serveru Český rozhlas.

Samurajové jsou třída elitních válečníků, kteří vládli v Japonsku téměř 700 let a zanechali v něm svou nesmazatelnou stopu. Dodnes se země vycházejícího slunce usmiřuje se svými krutými a bojovnými hrdiny.

Nám Evropanům samurajové vzezřením a způsobem života asi nejvíce připomínají středověké rytíře a žoldáky. Jenže mezi rytíře patřívali jen muži (až na zmytizované a proslavené výjimky jako je Johanka z Arku). U samurajů tomu bylo jinak. Tato společenská třída přirozeně zahrnovala i ženy. I když v historických knihách a holywoodských filmech bývají často přehlédnuty, ženy hrály v samurajském období důležitou roli.

Více si můžete přečíst v National Geographic.

V zemi vycházejícího slunce byla objevena nejstarší japonská maska, která pochází z počátku 3. století. Předmět současně sloužil jako motyka, která byla s největší pravděpodobností používána během obřadů, jež souvisely s obděláváním země.

Maska byla nalezena v oblasti, kde se podle předpokladu vědců nacházelo legendární království Yamatai-koku - poblíž města Sakurai v prefektuře Nara. Oznámilo to místní obecní zastupitelstvo pro vzdělávání. Společně s maskou byly také objeveny rukojeti od srpů a štíty.

Více si přečtěte na serveru Český rozhlas.

Poměrně podrobně je zmapována problematika německého jaderného výzkumu během druhé světové války. Nedávno tato otázka byla znovu přezkoumávána v souvislosti s uvolněním nahrávek rozhovorů předních německých badatelů, tajně pořizovaných během jejich britské internace. Vcelku se má za to, že Německo mělo sice lidský potenciál, nemělo však už ekonomicko-technické podmínky pro dokončení projektu. V čele německého jaderného programu stál Werner Heisenberg, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1932, ba i samotné štěpení uranu bylo objeveno na německé půdě Otto Hahnem a spolupracovníky v r. 1938, ale stav válečného hospodářství už prostě vylučoval akci srovnatelnou s Manhattanským projektem. Daleko méně je známo o japonském jaderném výzkumu během druhé světové války.

I japonská teoretická fyzika měla v té době vysokou úroveň. Sin-Itiro Tomonaga, pozdější laureát Nobelovy ceny za fyziku v r. 1965, spolupracoval v letech 1937-39 s W. Heisenbergem přímo v Lipsku. Jiný japonský fyzik, Hideki Yukawa obdržel Nobelovu cenu již v r. 1949 za předpověď mesonu na základě teoretického studia jaderných sil. Další japonský fyzik, Yoshio Nishina se svým příspěvkem k rodicí se kvantové mechanice stal známým již v r. 1928. Ten též spolupracoval v Kodani s průkopníkem teorie atomu Nielsem Bohrem. Má se za to, že právě Nishima, působící v Ústavu pro fyzikální a chemický výzkum RIKEN v Tokiu, hrál důležitou roli v organizaci japonských jaderných výzkumů za války. Předpokládá se, že již na podzim 1940 se o možnost konstrukce atomové bomby začala zajímat japonská armáda. Dokonce pár měsíců poté byla diskutovaná i možnost jaderné fúze iniciované atomovou bombou, tedy koncept vodíkové bomby. Program byl formálně zahájen v letech 1941/42. V téže době začalo s podobným projektem i japonské námořnictvo, které si tradičně udržovalo jistou nezávislost na armádě. Námořnictvem byl těmito výzkumy pověřen Bunsaku Arakatsu, profesor Imperiální university v Kjótu.

Celý článek na serveru Britské listy.