Japonsko

Krajní pravice v Japonsku se zastrašující a urážlivou kampaní uspěla. Kontroverzní dokumentární film o osudech různých lidí za druhé světové války do japonských kin nepůjde. Snímek nese jméno sporného památníku Jasukuni, kde je v Knize duší zapsáno téměř dva a půl milionu jmen padlých ve válkách vedených za císaře. Mezi nimi je i přes tisíc usvědčených válečných zločinců.

Pod tlakem kampaně japonských pravicových radikálů (Ujoku) nechtějí kina v Tokiu a Ósace odvysílat dokumentární film Jasukuni, nazvaný podle památníku padlým v Tokiu. Režisérovi Li Jingovi (44) i distributorům snímku hrozili extremisté smrtí. Ministryně kultury Kisaburo Tokai ve čtvrtek vyjádřila nad rozhodnutím biografů politování, avšak členové její vládnoucí Liberálnědemokratické strany (LDP) sami památník navštěvují.

Celý článek najdete na serveru Týden.cz.

Jmenovala se Sadako Sasakiová, malá japonská holčička s velkýma černýma očima a hlavou plnou dětských nápadů. Tehdy ji ještě nikdo neznal, neznamenala v celém světě vůbec nic.

Bylo 6. srpna roku 1945. Válka mezi Japonskem a Spojenými státy americkými vyvrcholila do obludných rozměrů. Nad japonskými městy Nagasaki a Hirošima se neslo kvílení poplašných sirén, oblohu rozřezávala křídla útočných letadel… A vzápětí každé z nich svrhlo své břímě. Noční můra se stala skutečností. Tam, kam dopadly atomové bomby, se vznesl mrak smrti a rozběhl se do všech světových stran. Po cestách, budovách, stromech… I po lidech…

Celý článek o Sadako si přečtěte na serveru MimiAngel.cz.

Ve středu 15. srpna v pravé poledne japonský císař prostřednictvím rozhlasu oznámil svým poddaným, že Japonsko přijímá podmínky kapitulace. V neděli 2. září pak proběhla formální kapitulace na americké bitevní lodi Missouri v Tokijském zálivu.

Během války zahynuly 2 miliony Japonců (z toho 670 000 civilistů), většina japonského loďstva byla potopena. Velká města se vylidňovala, uvádí se, že 10 miliónů lidí odešlo na venkov. Byla ochromena průmyslová výroba, její objem se snížil ve srovnání s rokem 1941 na sedminu.

Výrazně klesla těžba uhlí, v zemědělství nebyl dostatek pracovních sil. Průměrná denní mzda byla v roce 1945 30 amerických centů.

Situaci po válce ještě zhoršoval návrat 7 miliónů vojáků a velké množství civilistů. Japonsko bylo přelidněno a chyběly zásoby. Podle některých odhadů chybělo v zemi na 4 milióny domů.

Porážka zkrátka vyvolala fyzický i psychický otřes obyvatelstva. Japonci s obavami čekali na americkou okupaci, která musela zákonitě následovat. Nakonec však okupace nebyla pro obě strany – Japonce i Američany – tak strašná, jak se všeobecně očekávalo. Když totiž Japonci zjistili, že jejich nepřítel není zdaleka tak mstivý a zákeřný, stali se přátelskými a začali spolupracovat.

Celý článek najdete na serveru iReferáty.cz.

V roce 1996 publikoval americký politolog Samuel Huntington proslulou knihu Střet civilizací. Tvrdí v ní, že okolo roku 2010 by mohla propuknout válka mezi dvěma světovými civilizačními okruhy: Západem a Východem.

Podle tohoto scénáře povedou vedoucí západní mocnosti - Spojené státy, Evropa a Rusko - válku proti mocnostem Východu - Číně, Japonsku a muslimským zemím. V tomto gigantickém střetu civilizací se podle Huntingtona obě strany vyčerpají, což relativně posílí Indii a další rozvojové země z jihovýchodní Asie a Jižní Ameriky.

Celý článek najdete na serveru Hospodářské noviny.

Ruský bombardér Tupolev 95 v sobotu vletěl na tři minuty do prostoru nad ostrovem Sofugan 650 km jižně od Tokia, stojí v prohlášení japonských úřadů.

Japonci za letounem vyslali trysková letadla a předali oficiální protest na Ruské velvyslanectví.

Celou zprávu si přečtěte na serveru Deník.cz.

Japonsko provedlo zkoušky, na základě kterých se rozhodne, zda bude protiraketový systém vybudován i v Tokiu.

Armáda prověřovala, zda rakety, jež jsou součástí systému Patriot a měly by sestřelit případnou nepřátelskou střelu, mohou být umístěny na dvou místech ve městě.

Japonsko má obavy zejména z raketového programu Severní Koreje. Její střela dlouhého doletu v roce 1998 přelétla ostrovy a spadla do moře.

Celý článek si přečtěte v Hospodářských novinách.

Poměrně podrobně je zmapována problematika německého jaderného výzkumu během druhé světové války. Nedávno tato otázka byla znovu přezkoumávána v souvislosti s uvolněním nahrávek rozhovorů předních německých badatelů, tajně pořizovaných během jejich britské internace. Vcelku se má za to, že Německo mělo sice lidský potenciál, nemělo však už ekonomicko-technické podmínky pro dokončení projektu. V čele německého jaderného programu stál Werner Heisenberg, laureát Nobelovy ceny za fyziku z r. 1932, ba i samotné štěpení uranu bylo objeveno na německé půdě Otto Hahnem a spolupracovníky v r. 1938, ale stav válečného hospodářství už prostě vylučoval akci srovnatelnou s Manhattanským projektem. Daleko méně je známo o japonském jaderném výzkumu během druhé světové války.

I japonská teoretická fyzika měla v té době vysokou úroveň. Sin-Itiro Tomonaga, pozdější laureát Nobelovy ceny za fyziku v r. 1965, spolupracoval v letech 1937-39 s W. Heisenbergem přímo v Lipsku. Jiný japonský fyzik, Hideki Yukawa obdržel Nobelovu cenu již v r. 1949 za předpověď mesonu na základě teoretického studia jaderných sil. Další japonský fyzik, Yoshio Nishina se svým příspěvkem k rodicí se kvantové mechanice stal známým již v r. 1928. Ten též spolupracoval v Kodani s průkopníkem teorie atomu Nielsem Bohrem. Má se za to, že právě Nishima, působící v Ústavu pro fyzikální a chemický výzkum RIKEN v Tokiu, hrál důležitou roli v organizaci japonských jaderných výzkumů za války. Předpokládá se, že již na podzim 1940 se o možnost konstrukce atomové bomby začala zajímat japonská armáda. Dokonce pár měsíců poté byla diskutovaná i možnost jaderné fúze iniciované atomovou bombou, tedy koncept vodíkové bomby. Program byl formálně zahájen v letech 1941/42. V téže době začalo s podobným projektem i japonské námořnictvo, které si tradičně udržovalo jistou nezávislost na armádě. Námořnictvem byl těmito výzkumy pověřen Bunsaku Arakatsu, profesor Imperiální university v Kjótu.

Celý článek na serveru Britské listy.

ČT2 uvede v pondělí 26. listopadu další díl amerického dokumentárního cyklu Souboj vojevůdců.

Znovudobytí Filipínského souostroví v době od října 1944 do srpna 1945 bylo nejrozsáhlejším válečným tažením v Tichomoří. Když byl americký generál Douglas MacArthur v roce 1942 Japonci donucen opustit Filipíny, přísahal, že se vrátí. Svůj slib splnil v říjnu 1944, kdy se americká 6. a 8. armáda vylodily na prvních ostrovech. Tato bitva představovala vůbec nejrozsáhlejší americké tažení za války v Tichomoří. Jeho cílem bylo obsazení hlavních ostrovů Leyte, Luzon a Mindanao a následně celého souostroví. Musel však dobýt stovky opevněných bodů a měst, které Japonci hájili s fanatickým odhodláním moderních samurajů. A navíc generál Tomojuki Jamašita byl jedním z nejlepších císařových velitelů. Pro generála MacArthura byla tato bitva splněním slibu, že se vrátí. Pro Jamašitu to byl nešťastný a ve svém důsledku osudný souboj.

Souboj vojevůdců - MacArthur proti Jamašitovi v pondělí 26. listopadu od 20.00 na ČT2.

Proč bychom se v Evropě měli starat, co se děje s čínskou armádou? Vždyť o bezprostřední vojenské hrozbě, s výjimkou povinného cvičení na téma Tchaj-wan, se nedá mluvit. Jenže hned u sousedů, v rovněž více než miliardové Indii, si už nějaký čas na mapě zakreslují, jak Čína jeden strategický koridor vede do pákistánského přístavu Gwadaru a druhý do přístavů v Barmě. Oba mají společný cíl: zajistit kratší trasy pro přepravu surovin, kterých tato velmoc na vzestupu potřebuje každým dnem více.

Japonsko začalo v polovině 19. století proměnu, která ho přivedla do moderního světa, a dnes je ve světě “zdrženlivým” hráčem. Než se jím stalo, pokusilo o expanzi a utrpělo zdrcující porážku. Lze jen doufat, že Čína, která dnes prochází srovnatelnou modernizační proměnou, sebe i okolní svět podobné zkušenosti ušetří.

Více si přečtěte na serveru iHNed.cz.

ČT2 uvede v pondělí 19. listopadu další díl amerického dokumentárního cyklu Souboj vojevůdců.

Dobytí japonského ostrova Okinawy bylo jednou z nejkrvavějších bitev v Tichomoří za celé období války. 1. dubna 1945 vyvrcholilo šestidenní námořní a letecké bombardování strategického ostrova Okinawa, ležícího 570 km od japonské pevniny. Toho dne vyrazily k pobřeží tisíce vojáků americké 10. armády, očekávající fanatický japonský odpor. Ale když první vlny námořní pěchoty vyskakovaly z vyloďovacích člunů, nestalo se vůbec nic. Zdálo se, že dobytí Okinawy bude jednodušší než se původně zdálo. Avšak stala se z něj jedna z nejkrvavějších a nejdráže vykoupených bitev v Tichomoří za celé období války. Oba hlavní aktéři - americký generál Simon B. Buckner a japonský velitel Mitsuru Ušidžima - tento nelítostný souboj nepřežili. Bitva o Okinawu poskytla Američanům představu, jak obrovské ztráty by přinesla invaze do Japonska. Proto se rozhodli použít atomovou zbraň.

Souboj vojevůdců - Buckner proti Ušidžimovi v pondělí 19. listopadu od 20.00 na ČT2.