Před pátečním zemětřesením bylo Japonsko rozčarované politikou i ekonomikou. Tsunami po sobě zanechalo scenérii ne nepodobnou Japonsku zničenému nálety na sklonku druhé světové války. Kromě odolných železobetonových budov spláchly vlny vše, co jim stálo v cestě, a srovnaly řadu měst v severovýchodní oblasti. Poslední odhady hovoří o více než deseti tisících obětí.

Jedná se bezpochyby o jednu z nejhorších katastrof, nicméně nemůžeme říci, že jsou japonské ostrovy v šoku a paralyzované. Japonsko je na zemětřesení zvyklé. Otřesy půdy jsou tu na denním pořádku, připraveni jsou na něj lidé i budovy. Japonsku se nepodlomila kolena. Reaguje klidně a koordinovaně. Na místní i centrální úrovni postupuje podle krizových plánů. Vládní kabinet, jenž se potýkal se ztrátou důvěry, se ze dne na den proměnil ve fungující krizový štáb. Navíc se Japonsko dokázalo poučit například z tragického zemětřesení v oblasti Kóbe v roce 1995. Až na výjimky dokázalo tentokrát předejít následným požárům. Nedochází k rabování, násilnému rozebírání dodávek potravin či k celonárodní panice. Naopak. Evakuovaní ve školních tělocvičnách i lidé trávící páteční noc v tokijských kancelářích či nádražích se vzájemně povzbuzovali a drželi při sobě.

Více si přečtěte na serveru iHNED.cz.